Bagehot, Walter (1826-77) Britský novinář, politický a ústavní teoretik. Bagehot pocházel z unitářské bankéřské rodiny ze západní Anglie. Studoval na University College v Londýně. Po studiích se vrátil domÚ do Somersetu, aby pomohl při vedení rodinné banky. Později se stal editorem, nejdříve National Review a od roku 1860 až do své smrti The Economist. Hojně psal do rÚzných periodik a jeho nejznámější práce, Anglická ústava (The English Constitution, 1865) a Fysika a politika (Physics and Politics, 1867), vyšly pÚvodně jako série článkÚ. Jako mnohostranný vědec psal citlivě a poutavě o literatuře, politice, historii a ekonomii, a to duchaplným, tolerantním a konverzačním stylem. Zaujímal postoj moudrého pragmatického muže, který rozumí obchodu a flegmatické anglické národní povaze, ale který přesto chápe význam originálních spekulativních myšlenek.
Bagehot byl střízlivý konzervativní liberál; oceňoval inteligenci a věřil v pokrok, zároveň si však uvědomoval, že inteligence musí být doplněna realismem a schopností pracovat s předsudky a omezeními lidského pruměm, a proto je pokrok nutně pomalý. Pro tento názor našel snadno ospravedlnění v gradualistickém pojetí "sociální evoluce", které se v jeho době začínalo prosazovat ajehož VÚdčím představitelem se prostřednictvím Fysiky a politiky stal. Byl také velkým zastáncem dalšího oblíbeného dobového názom - přesvědčení o důležitosti národního charaktem v politice. Dominantním rysem anglické povahy byla podle něj liknavost, zatímco na Francouze pohlížel jako na příliš roztěkané a postrádající stálost zvyku (což provokativně nazýval "stupiditou") nezbytnou pro sebevládu. Své první články psal z Paříže v roce 1852 v době převratu, který nastolil dmhé císařství. Ve své argumentaci ospravedlňoval tvrdé prostředky okolnostmi, což bylo mezi liberály nepopulární, i když později režim Napoleona III. kritizoval. V Anglické ústavě Bagehot zaútočil na to, co nazval orthodoxním pohledem na rozdělení moci mezi exekutivou a legislativou. Ve skutečnosti však šlo už o zastaralý pohled a Bagehotova revize nebyla tak originální, jak tvrdil; byl to ale on, kdo dal konečnou podobu nové orthodoxii. Dokazoval, že exekutiva a legislativa jsou úzce spjaty s kabinetem, který je v podstatě výborem Dolní sněmovny. Nová interpretace, kterou navrhl, rozlišovala mezi "výkonnou" a "čestnou" částí ústavy. Výkonnou částí byla Dolní sněmovna s kabinetem jako exekutivním orgánem, král a Horní sněmovna patřili k čestné části. Úkolem prvé části měla být zákonodárná práce, zatímco úkolem druhé mělo být zajištění stability prostřednictvím dojmu, jakým působí na lid.
V díle Fysika a politika se Bagehot pokusil přizpůsobit moderní biologické teorie, zvláště Darwinův zápas o existenci a fysiologické vysvětlení reflexivního a zvykového konání, pojetí lidských dějin odvozenému z díla Henryho MAINA a z Dějin Řecka (History of Greece) od Georga Grotese (viz SOCIÁLNÍ DARWINISMUS). Prohlašoval, že pokrok vyžaduje zároveň stabilitu i inovaci. Stabilitu vytváří hlavně silné vlivy napodobování a zvyku, které určují sociální chování "železnou košilí zvyku", ale boj o existenci mezi společnostmi vede k preferování některých dmhÚ inovace. Ideálem je rovnováha mezi oběma póly a v posledním stadiu lidských dějin, ve "věku diskuse", ztratí inovace charakter nahodilosti a stane se předmětem racionálního zkoumání. Liberální konstitucionalismus je proto u Bagehota prezentován jako poslední stadium historického vývoje a jako nejlepší zámka stálého a řádného pokroku. JW

odkazy
Bagehot, W.: Colleeted Works, ed. N. St John-Stevas. Londýn: The Economists, 1965. (Sv.V. obsahuje The English Constitution, sv.VIl. Physies and Po/ities.) literatura St John-Stevas, N.: Walter Bagehot: a study (Jť his liti: and thought, together with seleetion .ťrom his writings. Londýn: Eyre & Spottiswoode, ] 959.